Tibet
i přes četnou snahu různých mocností jej dobýt, byl dlouho svobodnou zemí plnou
tajemství lakající k objevování cestovatele z celého světa. V roce
1950 si to však do Tibetu napochodala vojska Čínské lidové osvobozenecké armády
pod záminkou osvobození země na střeše světa. Tibetská vláda se přitom ještě
v roce 1945 snažila prostřednictvím Velké Británie dostat do Organizace
spojených národů a naposlední chvíli tak dosáhnout nezávislosti Tibetu, to vše
bez jakýchkoli úspěchů.
Čína
se tak dokonale zmocnila této čarokrásné země plné tajemství. Čína Tibet
neprodyšně uzavřela a světu se snažila nalhat, že chce tibetský lid osvobodit.
Netrvá dlouho a svět sundává růžové brýle, díky kterým pravděpodobně neviděl,
co Čína provádí. Svět možná chtěl bojovat za svobodu a lidská práva, ale copak
mohl? Jistě, že ne. Potřebuje čínský levný textil, pracovní sílu, elektroniku,
psací potřeby, obuv a ano i ty hodinky, co se vám lesknou na zápěstí a tu židli
na které sedíte bezpochyby také. Svět si zkrátka neumí představit, že by o
tuhle továrnu na všechno přišel kvůli titěrné zemičce mezi Čínou a Indií. A
právě poloha Tibetu je důvod proč po něm komunistická Čína tak moc prahla a
proč si jej také, nutno podotknout že násilně, vzala.
Dokud
bude Čína jednou z nejrychleji se rozvíjejících zemí na světě, zůstane tak
extrémě levná a pracovitá jako je dosud a zachová si svůj post nastupující
super velmoci, tak zkrátka v Tibetu budou nadále utlačována nebo spíš
úplně ignorována lidská práva, Dalajláma spolu s celou exilovou vládou
zůstane v Indii, při cestě do práce nebo do školy občas narazíme na nápis
TIBET FREE! A některé země občas pověsí tibetskou vlajku. To je asi tak vše.
Všude
kolem je naštěstí plno lidí, kterým osud tohoto pozemského ráje není jedno a
snaží se nějakým způsobem zapojit do nejruznějších projektů podporujících
osvobození Tibetu. Já sama se musím přiznat, že jsem měla tak trochu nutkaní se
do něčeho takového zapojit. První nával nadšení však bleskurychle zazdilo
chladné procitnutí do reality. Všichni potřebují čínské výrobky, to je
nepopiratelný fakt, který se v době krize dostává pomalu na úroven
přírodních zákonů. Vím tedy, že by nejspíš moje snaha byla k ničemu, ale
co když se pletu?
Žádné komentáře:
Okomentovat